Adaptační kurz – 6. třída

Cílem adaptačního kurzu bylo nastavení pozitivní atmosféry ve třídě, utužení vztahů mezi žáky, seznámení se s novou třídní učitelkou, ale i nastavení pravidel a hranic, které je třeba respektovat. Celým adaptačním kurzem děti provázely nová třídní učitelka Iva Ježková a školní psycholožka Pavlína Vyšínová. Po příjezdu do střediska jsme se ubytovali, prošli se po přilehlém okolí, prozkoumali místní hřiště a u lesa jsme si zahráli „Řetězovou hru“, při níž jsme střídali náladu, se kterou jsme příběh hráli. Končili jsme samozřejmě veselou variantou. Jelikož nám počasí přálo, vydali jsme se po obědě pěšky na Jahodovou horu. Přestože tahle 7-kilometrová túra byla pro některé účastníky velmi náročná, užili jsme si prostředí brdských lesů i výhledy ze skály na Jahodové hoře. Po návratu nás čekala zasloužená večeře i odpočinek. Večer jsme strávili ve veselém duchu se hrou „toaleťák“, při které jsme sdíleli různé veselé historky a trapasy, které nás potkaly.

Druhý den dopoledne čekaly děti sociálně psychologické hry, které byly v režii školní psycholožky. Nejprve jsme se opět zaměřili na to, co máme společného a co nás spojuje, což dokreslila vytvořená síť z provázku. Každý z nás si odvezl kousek této třídní sítě na ruce jako náramek připomínající přátelství uvnitř třídy. A vzhledem k tomu, že pochval není nikdy dost, přidali jsme na náramek korálek, při jehož předávání každý někoho ocenil. Poté jsme program trochu odlehčili a společně se zasmáli při hře „na blázny“.

Po výborném obědě a poledním klidu jsme se kvůli dešti sešli ve velkém stanu a věnovali jsme se výrobě „souostroví naší třídy“. Každý nejprve nakreslil svůj vysněný ostrov, který ostatním představil a dílo jsme dokončili nalepením ostrovů na velký arch papíru, který žáci společně dotvořili ve velké souostroví. Zbytek odpoledne děti strávily sportovními hrami.

Večer následoval závěrečný rituál. Sešli jsme se v kruhu se svíčkami v ruce. Cílem bylo rozsvítit celý kroužek pomocí vzájemných ocenění a pochval. Komu se svíčka rozsvítila, pochválil či ocenil nejprve sám sebe, poté předal plamínek dál, zapálil svíčku kamarádovi a také jej za něco pochválil. Kouzlo tohoto okamžiku bylo dojemné, neboť děti ani po rozsvícení všech svíček (a pochválení všech účastníků) nedokázaly s oceňováním přestat a pozitiva a pochvaly pokračovaly do té doby, než byla některým opravdu velká zima a museli jsme se jít zahřát do našich pokojů.

Ráno jsme naposledy posnídali, sbalili si věci a vyrazili pěšky přes les do Věšína, odkud jsme jeli autobusem do Bohutína ke škole. Už nás čekal oběd ve školní jídelně a pak jsme všichni s napětím sledovali dění na obloze. Bohužel déšť a nevlídná předpověď počasí nám překazili další plán – strávit odpoledne u táboráku. Tento plán však neopouštíme a věříme, že nám během tohoto školního roku vyjde.

Mgr. Pavlína Vyšínová, PhD., Ing. Iva Ježková